Boat of Passion V.

22. června 2013 v 23:39 | haiextasy |  FAN FICTION






Tak moc se těšil na ráno, že se mu o tom i zdálo. Jen si to jeho mozek upravil podle toho, jak silná byla jeho touha. Viděl sebe a Kameho v jedné posteli. Snídali a krmili se navzájem, bylo to tak kouzelné a romantické. Kazuya používal hůlky, než mu je Adam vytrhl z ruky a nařídil mu, aby ho krmil holými prsty. Nezapomněl je samozřejmě pokaždé něžně olíznout...

Bohužel se nic z jeho snu ráno nestalo. Když vešel do hostinského pokoje, našel v něm kromě právě probuzeného, taky pořádně zmateného Japonce, který na něj zíral, jako kdyby se v životě neviděli.
"Co děláš u mě doma?" vyhrkl Kazuya. Adamovi spadl ze srdce takový balvan, že se málem poskládal na zem. Na Kameho reakci úplně zapomněl. Měl co dělat, aby se ubránil širokému úsměvu.
"Mrzí mě, že tě musím vyvést z omylu, ale tohle je můj dům." důležité bylo, že na něj jeho host nezapomněl.
Rychle k němu došel a klekl si na zem stejně jako předchozí večer. "Dobré ráno, vyspal ses dobře?" zeptal se. Podle Kameho výrazu to vypadalo, že už si vybavil, kde je.
"Tos mě sem dotáhl za vlasy?" zhrozil se Kazuya. Pro jistotu si sáhl na hlavu, jestli třeba něco neucítí, ale nic ho nebolelo.
"Prosím?" vyvalil Adam oči. "Pochopitelně jsem tě sem odnesl." jak mohlo toho bláznivého kluka napadnout něco takového.
"Odnesl? Jako v náruči? Není to trochu divný?" zamračil se Kame.
"Proč pořád řešíš takové hlouposti? Radši jdu připravit snídani." zvedl se Adam do stoje a vyrazil ke dveřím. Kame ještě nebyl pořádně probuzený, později si promluví, rozhodl se.
"Vypral jsem ti kinagashi." ukázal ještě rukou k paravánu, přes který bylo přehozené světle šedé Kameho kimono. Chtěl už vyjít ze dveří, když ho Kazuya zastavil.
"Já..." bohužel sám nevěděl, co by měl říct, najednou si připadal hrozně. Asi řekl něco špatného.
"Prostě se přijď nasnídat, až budeš hotový." pokusil se Adam na tváři vyloudit aspoň mírný úsměv. Když zjistil, že to nejde, raději se otočil na podpatku a odešel.

Neměl ponětí, proč ho to tak rozhodilo. Možná za to mohl ten romantický sen, nebo si jeho podvědomí moc věřilo, že by mohl být Kame jednou jeho skutečný přítel, ne-li hodně brzy a tohle byla prostě nečekaná podpásovka.
Jisté bylo, že Kame se vztahy neměl zkušenosti, možná ani s těmi heterosexuálními, natož s takovým, jaký by po něm chtěl Adam. Určitě mu jen od malinka vtloukali do hlavy, že musí být ke všem ženám ohleduplný a milý, jako správný japonský muž a dál už teorie nesahala. A tím spíš ani praxe.
Aby muž nosil muže? Nemyslitelné!

Adam rozpekl nové housky, usmažil pár vajíček a navrch udělal lívance. Stejně jako předchozí večer, všechno naskládal na stolek v obýváku a přichystal pro Kameho několik polštářků, aby se mu sedělo pohodlně. K pití udělal kávu i čaj a vymačkal několik pomerančů, aby měli čerstvý džus. Byl rád, že dnes nikam nemusí, další plavba ho čekala až za týden a většinu pracovních záležitostí dokázal vyřídit i z domova.

Prvotní výraz v Kameho tváři, když vstoupil do obýváku, byl provinilý. Adama to zamrzelo, určitě nechtěl svého hosta přivést do rozpaků. Mlčky zasedli k jídlu, popřáli si dobrou chuť a začali hodovat.
"Omlouvám se." pronesl Kame tiše někdy mezi poslední lžící míchaných vajíček a prvním lívancem s javorovým sirupem. Adam vzhlédl od talíře a zahleděl se mu do očí.
"To je v pořádku, netrap se tím."
"Ale.." začal Kame odhodlaně, ovšem jeho ramena opět velice rychle povadla. Na několik dlouhých vteřin mezi nimi zavládlo nepříjemné ticho.
"Až se najíme, odvezu tě do města, stejně tam mám cestu." navrhl Adam.
"Dobře... děkuju." přikývl Kazuya. Jeho slova díků měla být na víc věcí, které pro něj Adam udělal, jen se prostě nedokázal vymáčknout. Adam ho připravoval o řeč... a bohužel i o rozum.
"Jsi skutečný fanoušek Japonska, ten pokoj je úžasný." zkusil to Kame po chvíli znovu. Tentokrát už se Adam úsměvu neubránil. Aspoň že se Kamemu u něj líbilo.
"Děkuju, mám tvojí zemi opravdu moc rád."
"Hm." přikývl i Kazuya s úsměvem. Pak už mezi nimi do konce snídaně nepadlo jediné slovo.

Adam v rychlosti sklidil ze stolu, v kuchyni naházel nádobí do myčky a vrátil se do obýváku.
"Jestli jsi připravený, můžeme vyrazit." navrhl.
"Tak můžeme." ošil se Kame nervózně. Najednou bylo těžké pohnout se z místa. Pořád neměli dořešenou tu předchozí záležitost.
Adamovi možná přišlo normální nosit ho v náruči, ale Kazuyovi to tedy normální nepřišlo. Za prvé se s ním táhl do shodů, do prvního patra, hostinský pokoj byl totiž tam. A za druhé, kdo kdy viděl, aby muž nosil muže. Nedokázal si vysvětlit, proč ho to pořád tak irituje a proč nemůže přestat myslet na tu představu.

"Mrzí tě, že si to nepamatuješ?" zeptal se Adam s přivřenýma očima.
"Prosím?" zadíval se na něj Kame nechápavě. Adam k němu udělal několik rázných kroků a než se Kazuya vzpamatoval, jeho nohy se ocitly ve vzduchu a srdce se rozbušilo třikrát rychleji. Najednou bylo přirozené, omotat paže kolem Adamova krku a zabořit do něj obličej. Ale taky to mohl být strach z toho, že ho Adam pustí. Proto se ho držel jako klíště. Ano, co jiného by to mohlo být... ale proč se tedy z ničeho nic cítil tolik v bezpečí?
"Takhle jsem tě odnesl do tvojí postele. Nevidím na tom nic divnýho. Za vlasy bych tě tam nikdy nedotáhl a nechápu, jak tě to vůbec mohlo napadnout. Tvý vlasy se musí hladit, zaslouží si speciální péči, stejně jako jejich majitel."
"Musím bejt hrozně těžkej." zabrblal mu Kame do krku. Každé slovo, které Adam vyslovil ho bodalo do srdce jako amorův šíp. Nesměl ho nechat takhle mluvit, protože... prostě by to nemuselo dopadnout dobře, ani pro jednoho.
"Jenom trošku." pousmál se Adam.
"Tak mě pusť." přikázal mu Kame. Přitom konečně zvedl hlavu a zadíval se Adamovi přísně do očí.
"Právě teď tě nemůžu pustit. Tohle je ta nejúžasnější příležitost, jakou jsem si mohl přát." zvedl koutky ještě víc. Tentokrát ale jeho úsměv působil šibalsky.

Kame se stihl akorát nadechnout, když se jeho rty ocitly v zajetí Adamových.
Odhadl, že Adam couvá k pohovce za jeho zády, pak začal klesat a nakonec skončil na Adamově klíně, rty stále spojené, silné paže pevně omotané kolem jeho těla. Chtěl se vymanit, mozek, zdálo se, že pracuje správně, jenže smysly byly najednou silnější.

"Tvoje rty způsobily, že se mi podlomily kolena." přerušil Adam na okamžik jejich polibek. Uvědomil si, že tohle je první pusa, kterou si dali ve střízlivém stavu. Pane Bože, vždyť on úplně zapomněl na to, že byl Kame opilý, když si ho poprvé vzal.
"Tohle není v pořádku." zanaříkal Kazuya. Nemohl se vůbec pohnout, jak ho Adam svíral.
"Ale jo, myslím, že je to naprosto v pořádku." pousmál se Adam. Znovu se vrhl na Kameho ústa a nekompromisně do nich vnikl jazykem. Několik vteřin sebou Kazuya mlel, chtěl se vymanit, pak ale začal polevovat a nakonec mu vyšel vstříc. Byl to tak silný pocit radosti, že se chtělo Adamovi brečet. Odvážil se povolit své sevření a když Kame inicitavně zajel prsty do jeho vlasů, přitvrdil na polibku. Za chvíli už na pohovce leželi a jejich dlaně zkoumaly křivky těla toho druhého...

"Adame... tohle není fér." zaskučel Kame. Adam zrovna ochutnával jeho krk.
"Bože, řekni ještě jednou moje jméno..." Adam přestal s líbáním a zadíval se Kazuyovi do tváře.
"Já... nemůžu... netrap mě prosím."
"Nechci tě trápit. Jak bych tě vůbec mohl trápit? Už jednou jsem ti řekl, abys mě odstrčil, pokud ti to není příjemný." ještě než to dořekl, zalitoval, že jeho slova nejdou vzít zpátky. Kame totiž udělal právě to, čeho se Adam nejvíc bál... odstrčil ho.

"Omlouvám se, nezlob se na mě!" sedl si Kazuya o kousek dál a sklonil hlavu. "Všechno, co se mnou děláš, je to nejkrásnější, co jsem kdy zažil. Nechci, aby sis myslel, že jsi zklamal. Jsi muž, který by si to nikdy myslet neměl." švihl po něm Kame koutkem oka. "Ale my dva... to prostě nejde! Mám manželku a i když vím, že dá v posteli přednost komukoliv přede mnou, nechci se chovat jako ona. Byl jsem vychovávaný v dost zásadový rodině, Japonsko je v těhle věcech úplně jiný, věř mi." zkusil se na Adama znovu podívat, tentokrát na delší dobu. Černovlásek seděl vedle něj, pohled upřený kamsi před sebe a jeho hruď se pomalu uklidňovala.
"Chápu to." přikývl téměř neznatelně. Pak se zvedl a s tvrdou tváří pohlédl na Kameho. "Měli bysme teda jet, ať o tebe nemají starost."
"Nechci, aby ses na mě zlobil!" vyšvihl se Kame do stoje taky.
"V tom případě už se neuvidíme."
"Ale.."
"Jdeme!" Adam se otočil ke Kamemu zády a vyrazil ke dveřím. Tam se zastavil a čekal, až k němu jeho host poslušně dojde. A že mu to tedy trvalo. Jenže, nemohl se divit, když s ním najednou jednal takhle tvrdě.
Nečekal takový zvrat a hlavně nečekal, že by ho to mohlo tolik vytočit, když mu to ještě před pár dny nevadilo. To, když s Kazuyou spal poprvé. Byla to jeho svatební noc, měl ji strávit se svou manželkou, ne s majitelem lodi. Kdyby byl střízlivý, možná by se to nestalo. Ale co Adama vyděsilo nejvíc, byl fakt, že kdyby něco takového Kame řekl tehdy, asi by se nad tím jenom pousmál a pokračoval v cíleném svádění. Tak proč se teď tak najednou zatvrdil?

Kame měl co dělat, aby se vyhnul pohledu na Adama. Co opustili jeho pozemky, opět nic neřekli. Mlčeli jak dva velvyslanci se státním tajemstvím. Nechtěl se na něj dívat, ale jeho tvář ho tak neuvěřitelně přitahovala, že bylo hrozně těžké odolat.
Byl na něj moc tvrdý? Ale snad si Adam připouštěl, jak to je, že se jejich životy nikdy nebudou moci protnout na nějakou hlubší úroveň. Ani na tu živočišnou, pudovou. Stačilo, že se to stalo jednou.

Do města dorazili přibližně za hodinu, pak se ještě Adam musel přes špičku v centru dostat ke Kameho hotelu. Tam ho doprovodil až dovnitř a v recepci se od něj Kazuya na chvíli odpojil. Adam přemýšlel, jestli nemá raději odejít, ale nakonec zůstal. Chtěl se s ním aspoň rozloučit. Když se Kame vrátil, odebrali se mlčky k výtahům.
"Tady tě opustím." ustoupil Adam o krok zpátky.
"Nechci se rozejít takhle." zamračil se Kazuya. Adam zvedl koutky do smutného úsměvu.
"Moc jsem si tě oblíbil, aby se naše loučení obešlo bez bolesti, promiň." svěsil ramena.
"A co objetí?"
"Kazuyo... proč to děláš?" probodl ho Adam vyčítavým pohledem.
Jelikož nedostal odpověď, chvíli na sebe jen vyzývavě hleděli. Pak si padli do náruče. Neřešili, kdo udělal první krok, v ten okamžik to nebylo důležité. Jen cítit blízkost toho druhého, na tom záleželo. A i Kame už věděl, jak těžko se s ní bude loučit.

"Moc ti za všechno děkuju." zašeptal Adamovi do ucha. Ten se od něj pro jistotu odtáhl, asi by delší takhle blízký kontakt neustál. V očích ho pálily slzy a srdce tlouklo na poplach. Nesnášel loučení, ještě takové nesmyslné. Zrovna se potkali, rozuměli si, on byl do Kameho zamilovaný a Kameho manželství bylo pouze formální. Jeho manželka přece musela počítat s tím, že pokud ona povede nezávislý sexuální život, tak to její muž nejspíš udělá taky. Proč tedy... proč??
"Musím už jít." odvrátil Adam tvář. Nechtěl, aby Kame viděl jeho slzy, cítil, že už je v očích moc dlouho neudrží.
"Adame... já..."
"Sayonara." naposledy ho jemně pohladil po prstech a pak se vydal k východu.

Kame na šoupací prosklené dveře zíral do chvíle, dokud za ním necinkl výtah.
Musel si připustit hořkou skutečnost, že ho nechal odejít... ne jinak, že ho poslal pryč. Jen on a nikdo jiný. Do té chvíle byl Adam tak neoblomný, tak tvrdý, ale pak najednou otočil. A Kame chápal proč. Dal mu prostor. Dokonce víc prostoru, než potřeboval. Nechal ho, rozhodnout se, i když dopředu musel počítat s tím, že to rozhodutí bude proti němu. Proč to jenom udělal?

Neochotně nastoupil do výtahu a vyjel do pátého patra, kde byla ubytovaná celá delegace z Japonska a kde se momentálně rozjížděla párty na oslavu otcových narozenin. Jakmile vstoupil do sálu, obklopila ho většina hostů, včetně novopečené manželky.
"Můžeš mi říct, kde jsi byl?" založila si ruce na prsou a nasadila fuc. Vedle ní se hned vyloupl Kameho otec.
"No tak, Misaki. Byla to vaše chyba. Nechali jste mého chlapce někde uprostřed vinic a domů jste přijeli každý s dvojkou v žíle. Hlavně, že se vrátil." napomenul Kamenashi starší svou snachu. Ta jen nakrčila nos a odešla.
"Mrzí mě to, otče. Všechno nejlepší k narozeninám." krátce se objali.
"Poslal jsem za tebou Rena, ale bohužel tě nenašel. Kde jsi byl a jak ses dostal do města?" zeptal se otec starostlivě.
"Potkal jsem po cestě majitele naší lodi, vzpomínáš si na něj? Loučil se s námi osobně při vylodění." připomněl mu Kazuya.
"Samozřejmě, ten sympatický mladý muž. Tak to jsi byl v dobrých rukách." rozplýval se Kamenashi starší. Nebylo pochyb, že na něj lodní magnát udělal dojem.

"Ano." přikývl Kame svorně.
"I tak, přeji si, abys odteď nosil mobil. Nějaký si vyber a Haru ti ho koupí."
"Zvládnu si koupit mobil sám." ohradil se Kame.
"To jistě, ale Haru je teď tvoje asistentka, takže bys ji měl využívat na plný úvazek, nehledě na to, že je to tvá povinnost, coby nového šéfa." ne, vůbec se mu nelíbilo, že na to pořád zapomínal, protože kdykoliv mu to někdo připomněl, nebo i jemu samotnému to blesklo hlavou, udělalo se mu špatně. Hodil se na to vůbec? Na tak důležitou pozici? Šéf největšího klanu Yakuzy v Japonsku. Znělo to tak nechutně zodpovědně.
"Půjdu si odpočinout, otče. Jsem trochu unavený. Dorazil bych odpoledne."
"V pořádku, už jsi mi popřál, takže tu nemusíš zůstávat. Posledních pár dnů bylo vskutku náročných." s tím se otec s Kazuyou rozloučil. Kame se ještě pozdravil s několika známými a pak zamířil do svého pokoje.

Bohužel na chodbě potkal Takera. Musel ho aspoň pozdravit, i když se mu to příčilo.
"Ahoj." pronesl tiše.
"Zdravím, Kame. Kde ses toulal celou noc?" to by nebyl Sato, aby na něj hned nezaútočil.
"To není tvoje starost. Co tu děláš?" zamračil se Kazuya. Kdyby nebyl tak duševně unavený, snad by i zvedl ruce a pokusil se Takera zaškrtit. Momentálně za sebou neměl ani ty své vyžírky. Dokonalá šance.
"Co já tu dělám? Bydlím tu. To je náhoda, že jo?!" zachechtal se Kamemu přímo do tváře. Druhý muž jen protočil panenkami. Mohlo ho napadnout, že bude mít toho osla pořád za zadkem, teď, když byla Misaki jeho manželka.
"Tak jo, měj se." zvedl jen unaveně ruku a udělal krok kupředu. Satova slova ho ale zmrazila v půli pohybu.
"Tak jsem si říkal, co mohl být ten důvod, že tě Misaki nechala o svatební noci spát na chodbě a teď už to vím. Ten černovlasej amík, co ti pomáhal při rvačce... netušil jsem, že v sobě skrýváš něco takovýho. Ale sluší vám to spolu. To objetí dole u výtahu bylo opravdu sladký."
"Děláš si ze mě srandu?" vyhrkl Kame. Na nic jiného se bohužel nezmohl. Ani pohnout se mu nepodařilo.

"Ne, myslím to vážně. On na tobě visel očima, hltal tě. Ještě řekni, že ti to nelichotí. Slyšel jsem, že je to majitel lodní společnosti. Víš, jak by to Yakuze prospělo? Mít něco takovýho v záloze? Chápeš, co myslím, lodní doprava je drahá a zdlouhavá a taky dost hlídaná..."
"Ty jsi úplnej magor!" zaprskal Kame. Konečně se donutil pohnout z místa. Okamžitě chytil Takera pod krkem a přitiskl ho ke zdi. "Myslíš si, že ti to sežeru? Jde ti jenom o to, abys měl volnou cestu k Misaki a zkoušíš tu na mě tyhle blbý kecy. A i kdyby ne, zapomeň, že by se klan Kamenashi snížil k něčemu takovýmu. Možná proto jsem u moci já a ne ty. Amatére!" Kame pustil jeho krk a odstoupil stranou. Už s ním nechtěl ztratit jediné slovo.
"Já jsem amatér? Já? Tak abys věděl, ty, šéfíku. Teď je to tajemství tady u mě." zaklepal si Takeru horlivě prstem na spánek. "Je tu pár lidí, který by to nemuseli přijmout, takže..."
"To mě vydíráš, nebo co?" založil si Kame ruce na prsou.
"Ber to jak chceš, prostě si dej na mě pozor, protože já vím!" Sato se ke Kamemu otočil bokem a vyrazil směrem ke společenskému sálu. To už bylo podruhé, co za jediný den Kame někde stál a pozoroval, jak někdo odchází. Přestávalo ho to bavit, protože každý odchod ho neuvěřitelně oslabil. Naštěstí byl jeho pokoj nedaleko.

Rychle zapadl dovnitř a pak se svezl po dveřích k zemi.
"Ukončil jsem to, nikdo mi nic nemůže!" zašeptal si sám pro sebe. Ale tak hrozně ho při těch slovech bodlo u srdce. Co to sakra bylo?
"Prostě je konec. Už se nikdy neuvidíme a Takeru má smůlu!" lup, další bodnutí. Co to mělo sakra znamenat? Přiložil si dlaň na hruď, ale ucítil jen, jak jeho srdce buší do hrudní kosti. Možná o něco víc, než obvykle. Taky ho něco zaškrábalo do levé ruky. Nejdřív s ní pohnul a když se to nezměnilo, strčil druhou ruku do širokého rukávu. Mezi prsty se mu připletl jakýsi složený papír. Okamžitě ho vytáhl a nevěřícně se na něj zadíval. Trvalo notnou chvíli, než se jej odvážil rozložit. Tušil, kdo mu ho tam dal, kdo věděl, kam se ukrývají vzácné poklady v kimonech. Hlavně milostná psaní.
Ano, přesně ten, který se pod stručnou zprávu podepsal.

Drahý Kazuyo,
nemám moc času, protože se za chvíli rozloučíme, ale už teď cítím hroznou slabost... nechci aby to takhle skončilo. Šíleně mi chybíš, už teď a budeš mi chybět, nevím, jestli se s tím dokážu srovnat. Kdyby přece jen zvítězila tvá zvědavost, nebo snad i touha mě vidět, budu dnes večer kolem deváté v baru Miami Star, kousek od tvého hotelu. Vlastně tu budu i zítra, kdybys třeba dnes nemohl, nebo se potřeboval ještě rozmyslet. Prostě počkám, dokud nepřijdeš...
Kazu-chan, já... tě... prosím přijď, nenech nás trápit!
Adam

"Nás?" zašeptal Kame překvapeně. "Jak by mohl Adam vědět, co cítím. Jak by mohl vědět, jak moc mě bolí srdce, protože tu není se mnou..."

Roztřesenými prsty složil dopis a vrátil ho tam, kde ho našel. Na to nejbezpečnější místo. Z posledních sil se vysoukal po dveřích nahoru a udělal pár kroků k posteli, do které se následně svalil. Bylo to jako blesk z čistého nebe, když z jeho očí začaly na peřinu dopadat velké slané slzy...

* * *

Kadam manip jsem ještě nikdy nedělala, ale když už jsem ty dva dala dohromady v povídce, tak...
Líbí se mi Kameho výraz a stejně tak Adamův. Asi takhle si představuju, že by mezi nimi ta chemie měla fungovat :)

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 In In | 23. června 2013 v 9:04 | Reagovat

Sladký ,jsem zvědavá jestli Kame půjde ,nebo ne , tipuji ,že nevydrží a půjde :D a jestli ne, tak mě naštve :D  manip je moc sexy, to tělo na tělo  ;-)

2 Jana Jana | 23. června 2013 v 22:49 | Reagovat

Tohle byl krásnej díl. Vážně se moc povedl. Teď jdu rychle na další:-).

3 Karin Karin | 24. června 2013 v 22:48 | Reagovat

Kame přestaň se bránit nemáš šanci. 8-)

4 Katka Katka | E-mail | 19. srpna 2015 v 11:08 | Reagovat

Obrázek je nádherný. Ten dopis je .... tak sladký. Doufám, že na tu schůzku přijde :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama