Boat of Passion I.

18. června 2013 v 22:08 | haiextasy |  FAN FICTION

Už dlouho jsem tu nic nepřidala, takže to napravím a dokonce velice ráda.
Před nedávnem jsem si pustila jedno mé oblíbené yaoi a vzpomněla si, že jsem ho kdysi chtěla převést do psané formy. Věřím tomu, že už to někdo udělal, je to moc hezký příběh a má spád a taky to nevypadalo, že by napsání zabralo moc času. Raději jsem počkala, až to budu mít celé hotové, než to sem začnu dávat, no a dnes ten den nadešel. Není to dlouhá povídka, zabere tak šest nebo sedm dílů, ale opravdu jsem s ní spokojená, ač námět není můj.
Když jsem poprvé uvažovala o sepsání tohoto příběhu, neměla jsem vhodné představitele. Od té doby se ale hodně změnilo.


Do hlavních úloh jsem tedy dosadila mé dvě největší současné lásky a to Kamenashiho Kazuyu a Adama Lamberta.
Mám ještě jeden blog, který je zaměřen právě na Adama, ale myslím, že sem se ta povídka hodí víc, právě i proto, že je inspirována yaoi.

Takže, pokud se k tomu někdo dostane a přečte si to, budu moc ráda za nějaký ten koment. Snad se bude tohle yaoi v mém podání líbit :)



Od vyleštěné paluby se odrážely odpolední paprsky slunce. Atraktivní Japonka v rudých přiléhavých šatech postávala u zábradlí a pozorovala racky, kteří se proháněli nad mořem. Bylo klidné, obloha vyčištěná... do jejich příjezdu do Miami snad nehrozilo špatné počasí. A i kdyby, asi by jí to bylo jedno. Občas jí napadlo, že ztroskotat na moři by nemuselo být tak děsné, proti tomu, co jí čekalo. Vydupala si cestu lodí, ale ne přes Atlantik, v této době plný ledovců. Její život se tedy nebude podobat tomu na Titaniku. K její smůle se téhle lodi vůbec nic nestane. V pořádku dorazí do svého cíle.

Nechala přes své rty proplout několik tichých nadávek, když vtom za sebou ucítila pohyb. Otočila se tedy a v tu chvíli strnula. Kolem ní procházel neobyčejně atraktivní muž. Byl vysoký, vlasy jak uhel, barvu jeho očí by mu mohlo závidět samo nebe. A jak si vykračoval. Široká ramena nesl vzpřímená, hruď vypnutou... oblečen do tmavomodrého obleku působil jak samotný majitel téhle lodi.
Misaki Ito milovala cizince. Mohla na cizokrajných mužích oči nechat, Japonci už ji nebavili, proč taky, když si měla jednoho vzít. Ještě takového, kterého nemohla vystát. Kdyby jí tenhle muž řekl, aby se stala jeho ženou, neváhala by ani vteřinu.
Ještě chvíli hleděla procházejícímu muži na záda, když si kousek za ním všimla podivuhodné skupinky tří mužů, kteří mířili jejím směrem. I krasavec se zastavil a zůstal na ně koukat. A nebyl sám. Všichni lidé na palubě ztuhli v pohybu, když jejich středem procházel sám dědic jednoho z nejmocnějších japonských klanů Yakuzy, doprovázen dvěma muži, kterým se všichni báli pohlédnout do očí. Možná by nebyli tak nápadní, kdyby si ten hlavní nevykračoval po palubě v tradičním pánském kinagashi v černé barvě. Vítr nadzvedával spodní cípy kimona tak, že odhaloval mužovy štíhlé bledé nohy skoro až do poloviny stehen. Rozhalenka kinagashi se táhla až k pasu, který měl mladý waka ovázaný pruhovaným fundoshi. I on se nesl vznešeně, nikdo si nevšiml, jak moc zaujal modrookého muže v tmavém obleku, který předtím upoutal pozornost Misaki.

"Kamenashi! Kdes byl celou dobu a co to máš na sobě?" zaprskala Misaki jako kočka, když k ní skupinka konečně dorazila. Tohle byl snad zlý sen.
"Proč mi neříkáš jménem? Večer se budeme brát!" zamračil se Kazuya. Znali se s Misaki od dětství, jejich rodiny byly spřátelené. Téměř spolu vyrůstali... bohužel spíš jako bratr a sestra.
"Myslíš si, že z toho skáču radostí? Vypadám tak snad?" rozčílila se žena. Pak si kriticky shlédla Kazuyovy osobní strážce. "Nemůžeš vzbuzovat ještě víc pozornosti?"
"Jsem zvyklý chodit takhle, je horko a Ren i Hugo jsou oblečení jako obvykle." nechápal její rozmrzelost. Misaki si povzdychla a otočila se ke svému snoubenci zády.
"Kdybych měla na výběr..." posteskla si. "... vzala bych si muže, jako byl on." otočila tvář směrem, kterým odešel fešák, co ji předtím zaujal. S úlekem zjistila, že se onen muž zastavil kousek od nich a pozoruje je. Když si uvědomil, že byl prozrazen, otočil se a vydal dál. Misaki si znovu povzdechla. Možná se mu líbila, třeba měl jako ona rád cizince. Tedy cizinky...

"Souhlasila jsem s tím, že si tě vezmu, bylo to přání nejvyšší rady, aby se naše rodiny stmelily do jedné, ale víc ode mě nečekej, jasný?!" obrátila se znovu ke Kazuyovi s pokřivenými rty znechucením.
"Opravdu dokážeš být necitelná. Něco takového říct svému snoubenci v den svatby."
"A cos čekal? Jsi mladší než já. Spíš jako otravný bratr. Děláš mi ostudu, protože tu chodíš v tomhle. Jsme na cestě do Ameriky, ani se nepokoušíš splynout s prostředím, nejsi moderní, pche..." mávla afektovaně rukou a odvrátila se.
"Mám rád tradice."
"Jasně!" odsekla mu. "A já chci jít s dobou. Víš, co máš mít večer na sobě, tak se laskavě aspoň jednou přizpůsob!"
"Jsi hrozně povrchní, Ito!" nenechal si to Kazuya líbit. Ve vteřině mu přistála na tváři taková facka, že poposkočil dozadu. Ochranka ho okamžitě chytila za lokty, kdyby chtěl náhodou upadnout, Kazuya se jim ale vysmekl a vrhl se na Misaki s nataženýma rukama.
"Ty!" šel rovnou po jejím krku. Jeho nastávající byla ovšem rázná žena, která se nenechala ničím zastrašit, takže to dopadlo tak, že se drželi pod krkem navzájem a nehodlali povolit, ani když jim docházel dech. Ochranka musela zasáhnout a roztrhnout je od sebe. Pozdvižení, které díky tomu vzniklo, opět připoutalo pozornost dalších pasažérů.
"Nesnáším tě, Kamenashi. Dělám to jenom kvůli svýmu tátovi, aby bylo jasno!" píchla ho ukazováčkem do středu hrudi a pak odešla. Život na palubě se vrátil do starých kolejí.

"Japonci jsou dost temperamentní, že jo." ozvalo se vedle Adama. Prudce se otočil na stejně vysokého muže s hnědými vlasy a širokým úsměvem.
"Ahoj Ricku, už je ti líp?" zeptal se Adam místo reakce na předchozí kamarádovo zkonstatování.
"Jo, už je to lepší. Nechápu, jak se mi mohlo něco takovýho stát, plavím se na lodích víc, než chodím po souši." zavrtěl Rick nechápavě hlavou.
"To neznamená, že nemůžeš chytit mořskou nemoc, prostě ti tahle cesta nesedla." pokrčil Adam rameny. Pak poplácal přítele po zádech. "Ale jsem rád, že už jsi v pořádku, zítra budeme v cíli." …

"Všiml jsem si těch Japonců až dneska." kývl Rick ke skupince tří mužů. Vznětlivá Japonka mezitím odešla.
"Vím, že tu jsou, ale taky jsem je předtím neviděl. Mají nejlepší kajuty a na večer zamluvený hlavní salon. Na svatbu." vysvětlil mu Adam.
"Na svatbu?" podivil se Rick.
"Jo. Měli by se brát ti dva, co se právě pohádali." uchechtl se Adam. Jeho smích byl ale spíš záchranný manévr, aby na něm kamarád nic nepoznal. Mladý Japonec v tradičním kinagashi ho zaujal. Adam měl odjakživa slabost pro východní kulturu. A taky pro lidi, kteří odsud pocházeli. A tenhle kluk... byl prostě neodolatelný.
"To bude hodně zajímavý. Japonský manželství po italsku." vyprskl Rick. Ani Adam se neubránil zasmání, zkusil si to totiž představit. Něco takového mu k Japoncům nesedělo. Vypadali jako hyperaktivní, neustále zaměstnaní, ale přitom vedli klidné životy, plné tradic, které doposud většina rodin dodržovala. Když se na chvíli zaměřil na mladou ženou, která se s hezkým mladíkem hádala, bylo mu okamžitě jasné, že ona do téhle sorty lidí nepatří. Byla moc vyzývavá, snažila se působit světově. Kdežto on...
Jak mohlo takové manželství fungovat? A byla to vůbec jeho starost?

"Na co myslíš?" zajímal se Rick. Adam zatřásl hlavou, aby z ní vypudil obrázek toho pěkného kluka a zadíval se na obzor.
"Že se těším domů."
"To chápu." tentokrát ho po zádech poplácal Rick.

*

"Mám já tohle zapotřebí?" zavrčel si sám pro sebe Kazuya, když sledoval mizející postavu své snoubenky. Proč to prostě nemohla přijmout jako on? Byl celý život vychovávaný k tomu, že si ji vezme, i když se o tom nemluvilo veřejně. Ale počítal s tím, že mu otec vybere vhodnou partnerku, která by nenarušila vztahy mezi klany. Nemohlo to dopadnout jinak, když spolu vyrůstali a jejich otcové se přátelili.
Trpce si uvědomil, že se ho asi nejvíc dotklo, když si Misaki vyhlédla v davu toho černovlasého muže. Myslela si asi, že ji nikdo neslyší, ale Kazuya měl dobré uši. Musel to být Američan, možná byl v Japonsku na dovolené. A i když Kame běžně po mužích nekoukal, uznal, že tenhle za pohled stojí. A co teprve u jeho snoubenky... Dala by přednost cizinci před Japoncem. Proč ho to ještě vůbec překvapovalo? Misaki přece taková byla. Místo tradic si pro svatbu vymyslela plavbu po moři.
"Waka?" oslovil ho jeden ze strážců. Kazuya se na něj otočil. Musel přivřít oči proti slunci, nakonec to vyřešil clonítkem z dlaně.
"Rene, chci teď být sám, půjdu se projít po lodi."
"Ale pane!" ozval se i ten druhý.
"Jdu sám. Jestli jste si nevšimli, tak jediný, kdo mi tu usiluje o život, je moje nastávající a s tou si snad nějak poradím." pokrčil rameny. Pak nechal své společníky na palubě samotné a zmizel v útrobách lodi.

Prošel několik tématických místností, jako posilovnu, krytý bazén, výřivku, nebo společenský sál a nakonec se zastavil v menším salonku s denním barem. Napadlo ho, dát si nějaký drink, na jeho nervy by se to hodilo. Už se chystal dojít k baru, když si všiml tří mužů u kulečníku, kteří ho neskrytě pozorovali a povídali si. Nebylo pochyb, že rozebírají jeho.
Nevadila mu jeho výstřednost, byl si jí vědom, už když na loď nastupoval, ale nikdo ho ještě nedrbal takhle okatě. Vytočilo ho to, možná i zapůsobil vztek, který měl na svou nastávající.
Rychle změnil směr a vyrazil ke skupince. Muži mluvili anglicky, to ale Kazuyu nazastavilo.
"Na co si myslíte, že koukáte?" spustil na ně svojí mateřštinou. Muži utichli a vyvalili na něj oči.
"No? Teď vám došla řeč?" zaprskal ještě hlasitěji. Nic. Znovu ticho a zmatené pohledy. "Jestli máte nějakej problém, můžem si to vyřídit ručně!" zvedl Kazuya ruce do úrovně obličeje a našponoval dlaně i prsty. Jak jinak... použil typický asijský bojový postoj.
"Je všechno v pořádku?" ozvalo se za Kazuyou v další vteřině. Bohužel ta slova byla vyslovena anglicky, takže jim nerozumněl. Spustil ruce dolů a ohlédl se. Přímo za ním stál Itin ideál z paluby.

"Jen jsme obdivovali to kimono a taky v tom vypadá dobře, tak..." ozval se konečně i jeden z mužů naproti. Adam přivřel oči a přikývl. Přesně věděl, na co ten chlap naráží, sám na mladém Japonci mohl nechat oči.
"Očividně se mu vaše pozornost nelíbí, tak co kdybychom se teď v tichosti rozešli." pousmál se Adam. Nezapomněl k tomu ale přidat tajemný spodní pohled, který měl těm třem uslintaným výtečníkům jasně naznačit, komu tahle orientální trofej patří.
Muži se dali rychle na ústup. Kazuya za nimi nechápavě koukal, nerozumněl ani jednomu slovu, které si s tím vysokým hezounem řekli, jisté ale bylo, že se jich nadobro zbavil.
Zadíval se zpátky na svého vysvoboditele a kousl se do rtu. Asi by měl něco říct, ale neuměl anglicky. Adam to ovšem vyřešil za něj.
"Jsem tak rád, že je na téhle lodi někdo jako vy." spustil japonsky, jako kdyby to byla jeho přirozená řeč. Přitom chytil Kazuyu za obě ruce a potřásl si s ním. Nadšení mu koukalo z očí. "Jsem obdivovatel Japonska a japonských tradic. Když jsem vás uviděl v tom kinagashi, musel jsem si s vámi promluvit."
"Ale..." Kazuya se trochu odtáhl, i tak nebyl schopný vymanit své ruce z těch příjemně hřejivých amerických.
"Nechci být otravný, nebo tak něco. Jmenuju se Adam." pokusil se Japonce nenásilně donutit, aby se mu představil taky.
"Kazuya." vyhrkl Kamenashi. Že to skutečně vyslovil nahlas, mu došlo pochopitelně až o jeden reflex později. Vytřestil na Adama oči a vytrhl z jeho dlaní své ruce.

"To je křestní, nebo příjmení?" zeptal se Adam nadšeně. Samozřejmě věděl, že Japonci se zásadně oslovují příjmením, pokud si nejsou blízcí, nebo nepatří do jedné rodiny.
Kazuya odvrátil hlavu a zamračil se. Představil se mu křestním, jako kdyby mu nabízel automaticky přátelství. Určitě za to mohla Misaki. Měla mu takhle říkat. Podvědomě zatoužil po tom, aby mu tak řekl aspoň někdo.
"Promiňte, už musím jít." odstoupil od Adama ještě dál.
"Samozřejmě, večer se ženíš, je to tvůj velký den... Kazuyo." Adam se postavil do pozoru a spojil si ruce za zády, aby působil co nejseriózněji, když už se odvážil začít tajnému objektu své touhy tykat. Kazuya taky zpozorněl. Netušil, co na to má říct. Takovou suverenitu už dlouho nezažil. V první chvíli se chtěl rozčílit, jenže ho něco zastavilo. Líbilo se mu, jak ho ten Američan oslovil.

"No... to je pravda, večer se žením." přikývl nakonec svorně.
"Gratuluju." natáhl k němu Adam znovu ruku a Kame ji tentokrát přijal bez řečí. Potřásli si jak kolegové z práce.
"Děkuju." pousmál se Kazuya. Dotek horké Adamovy dlaně způsobil, že ho zamrazilo v zátylku. Co to mělo znamenat?
"Asi už se půjdeš připravit. Doufám, že tebe i nevěstu pak někde zahlédnu, rád bych viděl japonský svatební šat snoubenců na vlastní oči." rozplýval se Adam. Kazuya se ovšem zamračil.
"Je mi líto, ale moje nastávající si tradiční obřad nepřála. Bude mít na sobě šaty od předních francouzských návrhářů... a já bohužel taky." posteskl si. Ani mu nedošlo, že se s tím Američanem už vybavuje jak dloholetý známý.
"Ale to je škoda." povzdychl si i Adam.
"Ani ne, nedokážu si ji představit v tradičním kimonu." svěsil Kame ramena a zadíval se na špičky svých nohou, obutých do žabek. "Půjdu." pronesl tiše a otočil se k Adamovi zády.

Adam usilovně přemýšlel, jestli by se neměl zeptat ještě na něco, ale nakonec to vzdal. Nemělo smysl vířit Kameho mysl, když byla plná svatebního veselí, které ho za pár hodin čekalo. I tak mu něco říkalo, že možná život se ženou pro něj nebude to pravé ořechové. Ale nejspíš nad něčím takovým ještě nikdy neuvažoval, jestli byl vychovávaný v tradiční rodině.

Když už nic jiného, bude se na svého vysněného Japonce aspoň dívat. Škoda, že o něm nevěděl dřív. Takhle si ho užije už jen jeden den.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janimi Janimi | 19. června 2013 v 11:58 | Reagovat

jéj to vypadá zaujímavo ;-) teším sa na ďalšie diely :-D  :D

2 Jana Jana | 21. června 2013 v 2:51 | Reagovat

Anime předlohu miluju, takže jdu rovnou na další díly:-).

3 JaMi JaMi | 22. června 2013 v 13:38 | Reagovat

:)jaj som nevedela, ktore anime yaoi myslis, ale ako som presla v citani na tu bytku a lod....cudzinec :) bolo mi to jasne, hned idem na dalsiu cast :-D

4 JaMi JaMi | 22. června 2013 v 13:40 | Reagovat

:-| napisala som bitku s tvrdym y (zeby som uz na nieco myslela 8-) )

5 JaMi JaMi | 22. června 2013 v 13:43 | Reagovat

a este napisala komentar k nepravnej casti, to bude s toho tepla :D

6 Karin Karin | 23. června 2013 v 22:34 | Reagovat

Pěkně to začina. :-)

7 Steva Steva | Web | 24. června 2013 v 20:29 | Reagovat

To anime som spoznala hne%d ako som to začala čítať :-D a dosť sa mi páči :-P čiže toto sa mi bude páčiť určite v tomto obsadení :-)

8 Katka Katka | E-mail | 19. srpna 2015 v 10:18 | Reagovat

Zajímavý začátek. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama