Kokame - Dirty Love 18+

12. dubna 2013 v 18:46 | haiextasy |  FAN FICTION

Na tohle jsem se chystala už hrozně dlouho! Vím, že z Kat-tun víc letí pár Akame, ale mně prostě přirostl k srdci ten druhý, Kokame (Koki x Kamenashi). A rozhodně si jejich vztah nepředstavuju jako něžnou baladu :-)

Obrázek se k tomu atmosférou moc nehodí, ale co už... :D




Obrovský ateliér osvětlovalo pouze několik halogenových van. V přítmí odpočívadla posedávalo kompletní osazenstvo skupiny Kat-tun a snažilo se nabrat síly po náročném natáčení jejich posledního videoklipu. Venku už byla tma, pořád se ale čekalo na vyjádření režiséra, jestli je s dnešní vykonanou prací spokojený. Mezitím všech pět mužů doplňovalo tekutiny ze svých osobních pet lahví a bavilo se slovním fotbalem.
"Akvárko."
"Osaka."
"Alibaba a čtyřicet loupežníků..."
"To neplatí, Kame, beru jen tu Alibabu!" napomenul ho Nakamaru, jakožto organizátor většiny her na rozptýlení.
"Počkat.. jména a názvy v pravidlech nejsou!" rozčílil se Koki. Ueda byl ovšem rychlejší než on.
"Akanishi!" vyhrkl, ostatní se zasmáli.
"Tak už skončil ve slovním fotbalu, to to dopracoval." zahlásil Taguchi, známý autor nemístných poznámek. Tahle ale naštěstí nikoho neiritovala. Tak to prostě bylo, Jin už byl dlouhé dva roky mimo hru, jel si vlastní život, tak jak se rozhodl.
"Byl jsi s ním na tom kafi, Kame?" otočil se na něj Ueda s viditelnou zvědavostí v očích.
"Cože?" zpozorněli i ostatní... ovšem kromě Kokiho. Ten totiž vytřeštil oči. Naštěstí si toho nikdo nevšiml, raději sklonil hlavu a zaměřil se na Kameho periferním pohledem.
"Tys byl s Akou na kafi?" Taguchi se musel hodně držet, aby si nadšením netleskl. Nikdo z přítomných se s jejich bývalým kolegou neviděl ty dlouhé dva roky, co od nich Jin odešel.
"No..." Kame se kousl do rtu a hodil okem po Kokim, který seděl vedle něj. V duchu nadával na Uedu... tohle byla neúmyslná podpásovka. A Nakamaru tomu ještě nasadil korunu.
"A fakt jste spolu byli na kafi? Co, Kame?" použil Maru sladký tón. Ostatní se opět zasmáli.
"Byli. Zavolal mi, že se chce sejít, tak jsem šel." pokrčil Kame rameny.

Ve skupině se o jejich důvěrném vztahu vědělo. Chvíli spolu byli tímhle způsobem, než se Jin trhnul a odešel za lepším do Ameriky. Tenkrát to chtěli ututlat, ale nepodařilo se jim to, vzhledem k tomu, že trávili všichni spoustu času spolu a neměli tím pádem moc prostoru pro osobní život. Vztah, který teď Kame měl, byl o dost víc hlídanější. Tak se na tom se svým partnerem dohodli, protože nechtěli čelit podobným útokům, jaký proti němu použil Nakamaru. I když to určitě myslel jen jako legraci.
"A jak se má?" vyzvídal Ueda dál. Nikoho očividně nezajímalo, za jakým účelem se ti dva skutečně sešli. Prostě si to vysvětlili tak, že si potřebovali po té době oprášit intimní vzpomínky. V Kazuyovi už to vřelo. Několik dní rozdýchával, že na něj Koki zapomněl s výročím a teď tohle. I když... možná by to mohl využít k potrestání.
"Má se celkem fajn, ukazoval mi fotku malý. Je celá po mámě."
"No jo, Meisa... Docela Akanishimu závidím, že sbalil takovou kost!" zasnil se Taguchi.
"A stálo by ti to za ty problémy?" drcnul do něj Ueda loktem.
"Máš pravdu, to už je jiná věc." přikývl Taguchi.
"I tak ho obdivuju, že překousnul tu svojí hrdost a zavolal Kamemu." zadíval se Nakamaru na jmenovaného významně.
"No jo, Meisa o tom vašem setkání věděla?" přisadil si ještě Taguchi. "Jak ty to vůbec víš, Tatsuyo?"
"Byl jsem u toho, když Kamemu volal." vysvětlil mu Ueda.
"Proč by to Meisa neměla vědět? Jestli si vzala našeho světoběžníka Jina, určitě je pro každou špatnost. Nechtěla se přidat?" rýpl si do Kameho Nakamaru. Další výbuch smíchu na sebe nenechal dlouho čekat. Pokud šlo o záležitosti podobného ražení, byli kluci ve svém živlu, moc často se totiž na takové téma nebavili.

"Jdu si dát do busu kafe, dejte mi kdyžtak vědět, jak to dopadlo!" ozval se konečně ten, který celou dobu mlčel. Všichni ztichli, když se Koki zvedal ze své židle. Kame sklonil hlavu, aby se mu vyhnul svým provinilým pohledem. Sice nic neprovedl, ale už teď věděl, že s touhle nevinnou informací o jeho setkání s Jinem přijdou komplikace.

"Co je to s ním?" přivřel Maru oči podezřením. Z Kokiho, jako z jediného prýštila energie snad za každých okolností. Nic ho nedokázalo srazit na kolena, teď se ovšem tvářil jak vězeň před popravou. Kame pokrčil rameny a prohodil si přehozenou nohu s druhou...
Pět minut... víc potřebovat nebude. Jen pět minut vydržet a pak za Kokim odejde. Nenápadně, jakoby se vůbec nic nestalo.
Jenže... ono se opravdu nic nestalo. Sešel se s Jinem, protože měl bývalý kolega výčitky svědomí a konečně mu to po té době došlo. Nebyla to zrovna nejpříjemnější schůzka. Jin se nejdřív omlouval, pak začal nadávat na Johnny´s, že mu zkazili život, pak i na Meisu, že to bylo moc rychlé a teď se s tím nedokážou vyrovnat. Kame ho trpělivě vyslechl a pokusil se podat pomocnou ruku, i když měl právo se na něj zlobit. Překousl svoji nenávist, za ty dva roky jeho zlost otupěla a ublíženou lásku nahradila jiná, čistá, přijímaná beze strachu, že by se mohla někdy sebrat a odejít, stejně jako Jin. Rozešli se v dobrém, se slibem, že se ještě mohou vidět, ale Kame po tom už znovu netoužil. Možná za pár let by to šlo... jenže... měli by si pak ještě co říct?

Jak by bylo jemu, kdyby se Koki sešel se svou bývalou láskou?

"Víte co, lidi? Jdu si lehnout na pokoj. Kdyby se něco dělo a režisér nás tu ještě chtěl, zavolejte mi, nechám si mobil u ucha." oznámil všem Kame. S tím se zvedl, svou malou pet lahev si strčil do kapsy bundy a klidným krokem opustil odpočívadlo. Venku před halou se zastavil. Kolem něj prošli dva bedňáci, takže se na ně usmál a kývl hlavou na pozdrav. Pak se zadíval k temnému parkovišti, na kterém stálo několik dodávek, osobních aut zdejších zaměstnanců a především jejich tourbus. V té tmě bylo dobře poznat, že je někdo uvnitř. V přední části se tlumeně svítilo. Vypadalo to na malou lampičku na stolku, kde se při cestě popíjelo kafe. Věděl, že jejich řidič chodí spát brzy, aby byl čilý na další cestu, takže v busu nemohl být nikdo jiný, než Koki.

Kame odhodlaně vykročil. Necítil se vinný, snad jen tím, že o tom Kokimu neřekl. Ale že na něj on zapomněl s jejich výročím, dalo se tohle použít jako pomsta. Jinak měl naprosto čisté svědomí. Už by si s Jinem znovu nezačal. Protože svého současného přítele miloval!
Těsně před otevřením dveří si pročísl prsty vlasy. Pak se jeho ruka přesunula na týl a tam si vlasy prohrábla o něco surověji. Kame se zarazil. Tohle dělal vždycky, když byl z něčeho nervózní, nebo vyvedený z míry. Rychle si začal vlasy uhlazovat, protože kdyby ho takhle viděl Koki, hned by zavětřil, že není ve své kůži. Za ta léta už jeho gesta a návyky pochopitelně znal.
Kame se zhluboka nadechl a zmáčkl tlačítko vedle dveří, které se tiše otevřely. Nejprve nakoukl dovnitř a pak vstoupil. Ještě nikdy se mu takhle neklepala kolena, snad ani před jeho poprvé.

Koki opravdu seděl u malého stolku. Jeho tvář ozařovalo žluté světlo lampičky, před sebou měl malý bílý hrnek s černou kávou a rozložené noviny. Působil nevzrušeně. I když v oblečení z klipu trochu zvláštně. Koneckonců, takhle by asi působil všude, mimo videoklip, pro který jejich oblečení bylo speciálně navržené.
"Ahoj." hlesl Kame, při tom za sebou nechal zavřít dveře. Prošel kolem Kokiho a zastavil se u schůdků vedoucích do druhé části autobusu. Do té cestovní, kde se po celém obvodu nacházely sedačky potažené modrým sametem a uprostřed několik napevno přidělaných taburetů. Koki jen vzhlédl, na vteřinu se mu zadíval do tváře a pak své oči stočil zpátky k novinám. Dobrou minutu bylo v autobusu ticho. Kame cítil, jak se mu začínají potit dlaně a taky mu šíleně vyschlo v krku. Vytáhl tedy z bundy svou pet láhev a napil se.
"Bavil ses?" zazněla první přímá Kokiho otázka, aniž by znovu vzhlédl od časopisu. Kame ztuhl. Dotočil poslední závit víčka a odložil láhev na skříňku po jeho pravici.
"Jak to myslíš?" vypadlo z něj. Měl pocit, jakoby se musel pokusit oddálit něco hrozného a tahle otázka mu měla pomoct, nebo co.

"Bylo dobrý kafíčko? S bývalým?" pokračoval Koki nevzrušeně. Jenže právě proto, že jeho hlas zněl tak běžně, to Kameho ještě víc vyděsilo.
"Normálka." mávl rukou ve vzduchu. Byl to jen záchranný kruh, zbytečné gesto, které ho ani neudělalo o moc klidnějším. Na co asi Koki myslel? Co se mu honilo hlavou za teorie ohledně jeho setkání s Jinem? Mohl by si snad myslet, že...
"Normálka, hm.." kývl Koki hlavou. Kame zalitoval, že řekl něco takového. Když to po něm Koki zopakoval, znělo to... prostě trapně a nevěrohodně.
"Nečekal jsem, že mi zavolá, dost mě to překvapilo. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, že by ještě zavolal, takže jsem prostě neměl dopředu připravený, že bych ho odpálkoval, nebo tak něco. A... on, nebyl v tom žádný úmysl..." drmolil Kame jedno slovo za druhým, pomalu ani nevnímal, co říká. Díval se na Kokiho, který vypadal, že ho vůbec neposlouchá, opak byl ale pravdou.

"... nemyslel jsem v tu chvíli na to, že bych měl..." jít za tebou a říct ti to... poslední slova dozněla jen v Kameho myšlenkách, protože nedostal příležitost, aby je vyslovil nahlas. Koki vystartoval od stolečku tak prudce, div že ho nepřevrhl, šálek s kávou se zachvěl, noviny zašustily vzniklým průvanem. Vzdálenost mezi nimi byla vzhledem k času, ve které ji Koki zvládl překonat spíš milimetrová, než přes půl autobusu. Prsty secvakly límec Kameho košile, druhá ruka sevřela jeho paži nad loktem, pak se těla obou mužů dala do pohybu. Kame měl pocit, že chvíli letí vzduchem, jeho nohy se snad ani nedotýkaly podlahy. Pokusit se nadechnout, si dovolil až v momentě, kdy se válel na jednom z taburetů uprostřed druhé části autobusu. Strachy bez sebe třeštil na Kokiho, stojícího nad ním oči a rukama hledal něco, od čeho by se mohl odrazit. Nemožné bylo v tu chvíli promluvit, měl v puse ještě větší sucho než předtím. Určitě by se rozkašlal.

"Seš spokojenej, když se scházíš za mými zády se svým bývalým?" zavrčel Koki. To už jeho hlas postrádal klid, se kterým na Kameho promluvil ještě od stolku. Druhý muž zalapal po dechu, i když s takovou reakcí dopředu počítal. Zvlášť, když se neobtěžoval Kokimu o té schůzce povědět.
"N-ne." vykoktal ze sebe. Najednou toho chtěl tolik říct, ale jednoduše to nešlo. On snad ztratil hlas, nebo co?!
"Vstávej!" okřikl ho Koki a pak po něm natáhl ruku, aby ho vytáhl na nohy. Znovu to odnesla košile, dokonce bylo slyšet, jak několik švů popraskalo, když Kameho za límec zvedal. Nevybíravě ho odhodil až na konec autobusu. Kame dopadl na řadu pěti sedaček a automaticky se chytil na hrudi, protože měl pocit, že mu Koki vyrazil dech. S tímhle žárlivým zvířetem prosím pěkně chodil už dva roky a bylo až s podivem, že na to za celou tu dobu nikdo nepřišel. Možná ale za to mohl i fakt, že nikdo neležel Kokimu v žaludku tolik, jako Kameho bývalý, Jin Akanishi.

Kame se pokusil zaměřit na Kokiho oči, okamžitě ale zalitoval, že to vůbec udělal. Tolik nenávisti v nich snad ještě nikdy neviděl. Proboha, přece ho Koki nechtěl zabít?
"Vstávej!"
"Koki." natáhl k němu Kame prosebně ruku.
"Nenávidím tě, jestli jsi jenom jednou pomyslel na to, že by sis to s ním zopakoval!" Bože, copak může člověk uhlídat svou mysl, zhrozil se Kame. Nebylo to myšlenky... spíš... vzpomínky. Na to, že by to udělal znovu, opravdu nemyslel, ale když ho uviděl, samozřejmě že si vzpomněl na to, co kdysi bylo. Nemohl si to vymazat z paměti.
"Ne!" zareagoval ostře. Nenechá Kokiho, aby ho nenáviděl. Jeho protest ťal ovšem do živého.
"Lžeš!" popadl ho Koki za ruku a zvedl.

Kame skoro nepostřehl, že udělal otočku o stoosmdesát stupňů... prostě byl najednou ke Kokimu zády a rukama se zapíral o opěradlo sedaček. Tohle nevypadalo dobře, vůbec to nevypadalo dobře...
Čelo se mu orosilo studeným potem, když horké prsty druhého muže zničeho nic rozepnuly jeho kalhoty a pak se natlačily do už tak těsného prostoru slabin. Kolena se instinktivně semknula k sobě, tlak na jeho klín, pevné uchopení a přítomnost důvěrně známé osoby vzaly za své. Víc, než Kokiho nenávist, ho přemohla touha. Šílená a neodolatelná chuť po něčem nevšedním, vzrušujícím, snad destruktivním... jen pro tuto chvíli.

Jeho kalhoty skončily na zemi u kotníků. Po nich přišly na řadu boxerky. S holým zadkem se Kame pokusil otočit hlavu, Koki mu ji ale zvrátil za vlasy dozadu.
"Nemáš právo se mi dívat do očí!" okřikl ho. Kame chtěl něco namítat, jenže dřív musel polknout, jak ho ten záklon dráždil ke kašli a ještě mu Koki do pusy nacpal skoro celou ruku.
Kame se zalknul. Netrpěl na dávivý reflex, jenže s tímhle... Chtě nechtě se mu jazyk připletl mezi Kokiho prsty a olízl je.
"Ano, tak je to dobře, vidíš, jak jsi hodnej kluk!" dostal pořádnou facku přes zadek, až to mlasklo. Nadskočil při tom, ale nevydal ani hlásku. Jestli to Kokimu pomůže, aby se vrátil do pohody, něco ještě vydrží. Kdyby ovšem dokázal přemýšlet aspoň trochu dopředu, nikdy by si tohle neřekl. Nasliněné Kokiho prsty posloužily k tomu, co se stalo v zápětí. V ten samý okamžik, kdy byly přes odpor vtlačeny do jeho těla, si uvědomil, co s nimi Koki chtěl provést. Vyjekl, roztřásly se mu ruce a hlava i hruď upadly na opěradlo, takže na Kokiho vystrčil zadek ještě víc, v rozporu s tím, že měl v úmyslu odsud utéct. Z jeho očí vytryskly slzy a hlasivky vydaly zvuk podobný zakňučení týraného zvířete. Nečekal, že by byl Koki něčeho takového schopný, chtěl ho snad roztrhat?

"Přestaň!" zasípal Kame. Z jeho pozice to ovšem znělo jen jako nesrozumitelné huhňání. Zatnul prsty do opěradla a pevně stiskl víčka. Byla to šílená bolest, nepředstavitelná, jenže...
"Nenávidím tě!" zasyčel mu Koki do ucha. Přirazil tak prudce, že se jeho prsty zastavily o Kameho bod nejvyšší slasti. I on to ucítil, ale moc radosti z toho neměl. Chtěl přece Kamemu ublížit.
"A já tebe... zapomněl jsi na naše výročí!" vydechl Kame. Bylo mu jedno, jak pitomě to zní, taky potřeboval cítit nenávist, aby měl tu bolest do čeho obalit.
"Kdy jsme měli výročí?" zaprskal Koki. Jeho prsty přestaly Kameho dobývat. Ale ne snad proto, aby se nad jeho slovy zamyslel. V rychlosti si rozepl kalhoty, ani se je nenamáhal stáhnout dolů, vytáhl z boxerek svůj vzrušený penis a na jediný příraz ho vpravil do Kameho po kořen. Přimáčkl ho tím k sedačkám, div, že si na ně Kame neklekl. Další šílená bolest se prohnala jeho tělem, byla jak tisíce ostrých jehel. V tu chvíli měl pocit, že to nepřežije.
"Mi-minulej tejden...!" zavzlykal. Slzy už mu tekly po tvářích, nestíhal je polykat a otírat si jazykem slané rty.
"To bych si pamatoval!" nenechal se Koki zastrašit svědomím, které se v něm najednou ozvalo. Jeho slova ale Kameho nakopla. Takže on nesmí jít s bývalým kolegou na kafe, ale Koki si smí jen tak zapomenout na jejich výročí.

"Minulej tejden ve středu to byly dva roky, co jsme si řekli, že se máme rádi a tys na to zapomněl, ty hajzle!" zlost, která Kameho ovládla vystřelila jeho ruku se sevřenou pěstí do výšky a s výrazným zaduněním ji přimáčkla ke sklu okna.
"Šukal si s ním, přiznej to!" nenechal se Koki vyvést z míry. Kame ucítil jeho silné dlaně na svých bocích, zmáčkly je jak svěrák, pak postoupily výš, k pasu a než se nadál, zapínání jeho košile se rozletělo do stran a všude kolem se rozprskly utrhané knoflíky. Jeho hruď se ocitla v zajetí Kokiho prstů. Nejprve ji promnul, hnětl surově jeho svaly, pak začal dráždit bradavky. Kame se neubránil zasténání. Bolest, kterou doposud cítil se smíchala se slastí, kterou mu způsobovaly Kokiho drsné doteky.
"Nešukal jsem s ním, ale vzpomněl jsem si. Tyhle vzpomínky mi z hlavy vymazat nemůžeš. Už tam prostě jsou a navždycky budou!" Kame dopadl vysíleně hlavou na vrchní okraj opěradla. Dohromady mluvit a souložit mu nikdo moc nešlo. Bohužel měl pocit, že ho jindy Koki poslouchat nebude.

"Baví tě to? Způsobovat mi bolest?"
"A tebe?" otočil se na něj Kame dotčeně. Poprvé za několik minut dostal příležitost podívat se Kokimu do očí. Druhý muž ztuhl na místě. Za pas přitisknutého Kameho u sebe, kolena rozklepaná vzrušením a vztekem, dlaně položené na jeho dokonalém hrudníku, se kterým si tak rád hrál a ochutnával ho, se nedokázal přestat dívat do těch upřímných očí, které byly momentálně plné nenávisti a výčitek.
Nemohl jinak, musel to udělat... alespoň jednou. Ty jeho hebké rty, ta horká ústa... ten sladký jazyk.
"Mlč!" zabrblal a natočil si Kameho hlavu víc k sobě...
Jeho polibek byl hluboký, divoký a dlouhý. Kame měl pocit, že se ocitl někde jinde. Všechno, co si za posledních pár minut řekli, úplně ztratilo význam. Takové zbytečné kecy místo jednoho nenásilného, miluju tě. Ale když to vzal kolem a kolem, právě tohohle drsného Kokiho miloval nejvíc. S tímhle Kokim totiž nikdy nebyla nuda, pokaždé v něm probudil i tu nejskrytější vášeň, všechny pocity byly znásobené, protože tenhle Koki nenechal nikoho pochybovat o své přítomnosti.
Myslel na něj celou dobu, co se díval Jinovi do očí a poslouchal jeho stížnosti a omluvy. Myslel na jeho rty, oči, ruce, na jeho neutuchající optimismus. Myslel na večeři, kterou mu ještě ten večer připraví, i když se na něj pořád zlobil za to zapomenuté výročí. Myslel na jejich společnou fotku, kterou si pořídili v parku a měli ji jen oni dva, ve svých mobilech. Myslel na tisíc dalších věcí, ale ani jedna se netýkala Jina Akanishiho. Po dvou letech miloval Kokiho víc, než kdy jindy a miloval, když mu to udělal tvrdě a drsně, přesně jako teď.

Sotva mohl popadnout dech, když Koki konečně propustil jeho ústa. Nezažil dokonalejší usmiřovací polibek, myslel si, že se rozpustí na místě.
"Možná jsem si vzpomněl, ale když jsem se podíval pořádně, tvář byla tvoje!" připustil Kame. Už ani nevnímal bolest... ona vlastně už žádná nebyla. Jednoduše ji přebily emoce.
"Jenom se mě snažíš uklidnit!" zavrčel Koki.
"Nechci tě uklidňovat, potřebuju abys mě tvrdě ošukal a to nepůjde, když budeš v klidu!" Kame stáhl jednu ruku za sebe a nahmatal Kokiho bok. Přimáčkl si ho na sebe, jejich kůže o sebe mlaskly.
"Jak chceš, ty malá děvko!"
"Ano!" zachraptěl Kame. Koki ho znovu přirazil společně s těsným průnikem do jeho těla k sedačkám. Okamžitě nabral tempo, kterým si Kameho začal podřizovat. Jednou rukou ho opět dráždil na hrudi a druhou pevně svíral jeho vlasy. Změna Kameho emočního rozpoložení způsobila, že byl za chvíli stejně vzrušený jako Koki. Ruka jeho milence se přesunula dolů a začala ho dráždit tam. Přes všechna nehezká slova, která si řekli, nemohli přebít touhu, podniknout tuhle divokou jízdu společně a taky společně dojít na její konec.
Autobusem se rozléhaly jejich hlasité steny, trvalo ještě několik minut, než se přes sprosté nadávky a nevyřčenou lásku, zato bohatě projevovanou, přiblížili k uvolňujícímu orgasmu...

Udýchaní se svalili na sedačky vedle sebe. První natočil svou tvář Kame, pak i Koki, když ucítil jeho pohled.
"Miluju, když se naštveš... ale dneska jsem měl vážně strach." připustil.
"Měl jsi mi to říct!"
"Dopadlo by to stejně. Chvíli jsem si toho vědomí užíval, že bych ti mohl oplatit to naše výročí, ale..."
"Mrzí mě to!" skousl si Koki provinile ret. Stiskl Kameho ruku, položenou na sedačce a pak s ním propletl své prsty. "Měli bychom to klukům říct, nebo příště plácnou ještě něco horšího a to už bych asi nerozdýchal."
"Co bys mi udělal horšího? Myslím, že mám natržený zadek!" Kame si musel poposednout, pálení v oněch místech přehlížet opravdu nešlo. Ale budiž to pro Kokiho ponaučení, pár dnů ho teď k sobě nepustí.
"Jsem hroznej prevít, viď..." Koki se sesunul na zem a klekl si před Kameho. Položil mu hlavu do klína a rukama ho objal pod koleny. Na pohlazení ve vlasech nemusel čekat dlouho. Kame mu je jemně zastrkal za ucho a pak se přesunul k tváři. Konečkem prstu nakreslil několik znaků, které vyloudily na Kokiho rtech úsměv.
Bylo to přesně takhle a ne jinak. Jin Akanishi možná existoval v Kameho vzpomínkách, ale v jeho srdci už ne.

No super... takže teď už bylo zapotřebí jenom vymyslet, co dát Kamemu opožděně k výročí...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 JaMi JaMi | 13. dubna 2013 v 17:58 | Reagovat

:D sex na uzmierenie, super

2 Janimi Janimi | 16. dubna 2013 v 16:45 | Reagovat

Ale aj tak ;-) chudák Kame :-)  :-D

3 velvet velvet | 20. dubna 2013 v 17:25 | Reagovat

Hmmm taky mě bylo Kameho trochu líto ale jinak...masakr...úžasná rychlovka..to málem roztrhalo i mě a ne jen Kameho zad.... :-P  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama