Saipan Holiday 1.

11. ledna 2012 v 19:14 | Extasy |  FAN FICTION
Zatím jsem nenarazila na jediný blog, který by se zabýval hetero fan fiction povídkami s kluky z Tohoshinek. Tak jsem se to rozhodla změnit:-) Toto je můj první výtvor s Jaejoongem a upozorňuju, že jde o typickou červenou knihovnu, tedy nic náročného, pro začátek určitě stačí:-D

* * *
Slunce na obzoru zrovna zapadalo, když se Kate unaveně opřela o chromované zábradlí rozlehlé hotelové terasy a zadívala se na oranžově zářící kouli. Byla už na ostrově Saipan pět dní, ale nikdy si tuhle nádheru nenechala ujít, i kdyby měla odejít od rozjedené večeře. V lehkém teplém vánku, který přicházel od oceánu látka jejích pestře barevných dlouhých šatů vlála jako nevěstin závoj, ovšem každá myšlenka, které se Kate nepodařilo zabránit, aby vyplula do popředí a týkala se právě svatby způsobila, že se její tělo zatřáslo nervozitou a napětím.
Tohle měla být jejich svatební cesta, na kterou ale odcestovala jen Kate. Proč? Protože snoubenec se jednoduše nedostavil. Co víc, nedostavil se ani na svojí vlastní svatbu. Nechal ji stát u oltáře a poslal jen ubohý vzkaz o znění - promiň, nejde to - bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení.


"Bídáku jeden!" zabručela si Kate pro sebe a sklonila hlavu. Vzpomínky, myšlenky, úvahy, nechtěla nic z toho, ale její srdce i mozek si zřejmě myslely něco jiného. Především díky nim měla pocit, že tahle bolest nikdy nemůže přestat, ani se stát snesitelnější, jednoduše tomu nevěřila, na to Henryho milovala až moc. A její otec se sňatkem nesouhlasil, i když nakonec ustoupil. Možná měla tomu rozumnému muži, který ji vychoval víc důvěřovat, když jí říkal, že Henry není seriózní typ pro monogamní vztah. Kdyby, kdyby, jen prázdná zbytečná slova...

Kate se lehce zachvěla, když její nahá ramena ovanul další čerstvý vítr od oceánu a otočila se k západu slunce zády. Na terasu právě vstoupila skupina tří mladých mužů. Několik číšníků je uvedlo k jejich stolu a pomohli jim s usazením. Kate na celou tu scénku koukala trochu podezíravě, ti kluci jí někoho připomínali, ale netušila, kam by je měla zařadit. Byli to Korejci, pěkně stavění, v hezkých šatech, spořádaní a úslužní, jak se na jejich mentalitu hodilo. V další vteřině doslova vyběhl ze vchodu nějaký člověk s kamerou na rameni a ten pak kolem jejich stolu začal obíhat, div že jim objektiv nestrčil až do talíře. Kate přivřela oči ještě víc a zamyslela se. Na běžné turisty tihle kluci vypadali až moc dobře, byli opravdu hezcí, štíhlí, upravení a chovali se velice mile, bez ohledu na toho muže, co se každý jejich pohyb snažil zachytit na kameru. Že by nějaká z těch pověstných korejských popových kapel, napadlo okamžitě Kate a pousmála se.

Neměla špatné mínění o těhle lidech, jen se s nimi nikdy nesetkala a ani nebyla jejich fanoušek nebo tak něco. Možná kdyby posledních pár let tolik nevisela na člověku jménem Henry, došlo by jí, že život nabízí mnohem víc zajímavějších věcí, zvlášť v Asii, kde od svých deseti let žila se svým otcem.

Lehce pokrčila rameny, protože jí bylo jasné, že svoje nedostatky v asijské kultuře už teď těžko narychlo dohoní a vydala se ke vchodu do restaurace. I tak jí to ale nedalo, aby se ve chvíli, kdy kolem jejich stolu procházela na ně znovu nepodívala. Takhle zblízka vypadali ještě líp a co teprve ten jeden, který seděl v čele stolu, ten s těmi měděnými vlasy...

Kate chtě nechtě zpomalila svůj krok a zadívala se na neobyčejně příjemnou mladistvou tvář onoho muže. Měl pravidelné rysy, hladkou pleť, plné rty a perfektní nos, tedy perfektně pasující právě k jeho obličeji. Když trochu natočil hlavu do strany, mohla Kate vidět, že není úplně rovný, spíš trochu zahnutý. A pak oči. Tmavé jak noc a neobyčejně velké, na to, že patřily Korejci. Napadlo jí, že by měla být víc nenápadná a tolik si ho neprohlížet, když si uvědomila, že se na ní ty oči dívají.
V první vteřině sebou polekaně trhla a cítila, jak se její zorničky rozšiřují, pak nasucho polkla a rozpačitě sevřela v prstech svou malou kabelku, to už se na ní nedívaly jen ty jedny oči, ale hned všechny tři páry. Jen proboha nevypadat jako jejich fanynka, když jí aní nejsem, napadlo Kate v duchu a odhodlaně otočila hlavu zpátky. Rázným krokem vyrazila ke vchodu s příkazem sobě samé se na ně už nikdy nepodívat. Měla chlapů plné zuby a právě tací znamenali mnohem víc problémů než kdokoliv jiný. Sice netušila, jak si mohla být jistá právě tímhle, ale rozhodně o tom nepochybovala.

* * *

"Viděl jsi ty oči?" zavrtěl Yoochun nevěřícně hlavou, zatímco svůj pohled upíral na muže sedícího u stolu proti němu.
"Ano, hodně zvláštní barva!" přikývl Junsu.
"Musí mít jednoho rodiče asiata, takové holky jsou nejhezčí, ty míšené!" uvažoval Yoochun a pak si povzdychl. Už dlouho nenarazil na takhle vyjímečně krásnou ženu a určitě nebyl u jejich stolu jediný, však při jejich pracovním vypětí to ani nebylo možné. Dokonce i tady, na jejich částečné dovolené museli pracovat. Rozhodli se natočit na ostrově Saipan nějaké zajímavé záběry z jejich soukromí, to měli jejich fanoušci hodně rádi.

"Jae, co mlčíš?" otočil se Junsu na jejich běžně hodně hovorného leadera a zvedl obočí. Jaejoong vypadal celkem zaraženě.
"Já? No, ano... byla moc hezká!" vyhrkl Jaejoong.
"A dívala se na tebe!" pousmál se Yoochun.
"A dívala se na mě... jo, to určitě!" Jae sklonil hlavu a na okamžik zavřel oči. Skutečně se dívala na něj, jako kdyby jí něčím zaujal, ale on se na ní taky díval, jako kdyby ho něčím zaujala, no jistě, vždyť byla neobyčejně krásná. Mladá žena s dlouhými rovnými černými vlasy a s očima tak jasně modrýma, že by jí mohl tu barvu i oceán závidět. Jenže v kombinaci s asijskými rysy její oči působily opravdu zvláštně, tedy ne ve špatném slova smyslu. Jednoduše lákaly se do nich pořád dívat.
"Prober se ty romantiku!" luskl Junsu Jaejoongovi prsty před obličejem a pak se rozesmál. Hned na to pokynul Yoochun jejich kameramanovi, aby odešel. Tohle už do soukromí zasahovalo příliš.

"Proč za ní nejdeš?" zeptal se Junsu, když muž s kamerou zmizel v budouvě. Jaejoong jen pokrčil rameny.
"Taková o mě ani pohledem nezavadí!"
"Aha a to předtím bylo co?" oponoval mu okamžitě Yoochun.
"Asi jenom zvědavost. A stejně bude určitě minimálně zasnoubená, nerad bych, aby na mě odněkud vyběhl rozčílený chlap, že mu kradu ženu jeho života!" bránil se Jae. Kdyby jen ti dva tušili, jak rád by za ní šel, už jen proto, aby znovu viděl ty oči.
"Neměla prstýnek!" oznámil mu Junsu s klidem.
"Hele... koukal ses jí na prst Junsu?" přivřel Yoochun oči podezřením.
"Jo, já vím, že by se to nemělo. Jednoduše mi tam ujely oči. Ale je to jenom poloviční asiatka, takže to beru tak, že v tomhle případě platí poloviční mravní zásady, prohlídl jsem si jí, hezky od hlavy k patě!" Junsu se rozplýval, když o mladé krásné cizince mluvil, Jaejoong se přistihl, že ho to trochu rozhodilo.
"Tak proč za ní nejde jeden z vás?" podíval se nejprve na Yoochuna a pak na Junsua.
"Protože ses jí líbil ty, kolikrát ti to mám ještě zopakovat?" Yoochun ukázal na Jae prstem a pak si bolestně povzdychl.
"Jsi zvláštní Jae. Na stagei takový suverén a když jde o holku, mám pocit, že neumíš ani do pěti napočítat..." zavrtěl hlavou a pak zabořil pohled do své večeře. Jediné na co se Jaejoong zmohl byla pootevřená pusa a mírný pocit nedostatku vzduchu, nic takového mu totiž ještě nikdy nikdo neřekl.

* * *

Kate se usadila na barovou stoličku a jen co k ní přišel barman, objednala si martini. Měla chuť na něco trpkého, něco co by jí připomělo co tu vlastně dělá. Že se tu trpce dává do kupy po nevydařené svatbě a že by tudíš neměla tak okatě pozorovat ostatní hosty, respektive muže, ať už byli sebekrásnější.

Když dopila první skleničku, vytáhla z kabelky mobil a plna úzkosti se zadívala na nečinný displej. Ani jedna zpráva, ani jeden zmeškaný hovor. Prostě nic. Henry nezavolal. Neobtěžoval se dát o sobě vědět a vysvětlit Kate svoje důvody. S hrůzou si uvědomila, že těch posledních pět dnů nedělala nic jiného, než že velice často sledovala svůj telefon a čekala.
S povzdechem vrátila mobil do kabelky a zašmátrala v ní znovu, až vytáhla malý kroužek s třpytivým kamínkem. Její zásnubní prsten z bílého zlata. Bezmyšlenkovitě si ho nasadila na prsteníček a pak se napila svého dalšího martini, které před ní barman postavil.
Ten prsten... vypadal úžasně, briliant měl tvar srdce. Na celém světě možná existovalo tisíce takových prstenů, ale Kate měla pocit, že ten její byl ve chvíli, kdy ji Henry požádal o ruku ze všech nejkrásnější. Ano, protože patřil jen jí a byl darován mužem, kterého nade vše milovala. Při téhle myšlence se zamračila a velice rychle kroužek z prstu zase stáhla. Ještě pár vteřin ho převracela mezi prsty a pak ho hodila zpátky do kabelky. Hned na to dopila svou sklenici a objednala si další.

Cítila, jak jí těžknou nohy. Napadlo jí, jestli by už neměla s pitím přestat, měla boty na vysokém podpadku a pokud by se jí při cestě do pokoje motaly, taky by mohla přijít k nějakému úrazu. Bohužel alkohol způsobil i to, že jí najednou bylo všechno ukradené. Mohla by stát na kraji útesu a dívat se dolů, i když normálně nesnášela výšky, dokonce se přistihla, že jí tahle představa neuvěřitelně láká... postavit se na kraj útesu a... skočit!

"Promiňte. Tohle vám asi upadlo..." ozval se vedle ní zastřený mužský hlas mluvící korejsky. Japonštině, ani čínštině by nerozumněla, i když na neznalce působily všechny tyhle asijské jazyky určitě stejně. Korejštinu se učila od mala, byl to její druhý rodný jazyk, hned vedle angličtiny.
Kate se prudce otočila na vetřelce, který si dovolil rušit její rozjímání o skoku z útesu, ale jen co se její oči zabodly do tmavě hnědých, nezvykle velkých, měla co dělat, aby nespadla z barové stoličky. Co nejrychleji nasadila ledovou masku a sjela pohledem na mužovy ruce. Vlastně to byla tak trochu úleva, protože dívat se mu do očí by asi moc dlouho nezvládla. Proč jen byl sakra tak hezký a sympatický a milý... však si jeho předností všimla už venku na terase.

Mladík držel v ruce malé stříbrné pouzdro na vizitky, které patřilo mezi běžné vybavení Kateiny kabelky. Muselo jí vypadnout, když v ní hledala prsten.
"Děkuji, to je od vás milé!" rychle po vizitkáři natáhla ruku a pak ho schovala do kabelky. Dávala si dobrý pozor na to, aby se cizince ani jednou nedotkla. Neměla ráda, když se jí někdo bezdůvodně dotýkal a totéž nedělala nikomu jinému. V tomhle se její orientální krev zapřela, nikdy nebyla tak vstřícná jako jiní Korejci, stačilo, že měla některé jejich rysy... po matce. Třeba tvar očí, který ale absolutně nekorespondoval s jejich barvou.

Jaejoong těžce polkl a úzkostivě sledoval, jak Kate schovává vizitkář do kabelky a následně do sebe hází další martini drink. Chtěla se snad opít? Když dorazil do baru, viděl ji, jak dopíjela ten předchozí. Upřímně, se smutnými ženami si moc rady nevěděl, ač měl nějakých sedm sester. A tahle vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Na druhou stranu se snažila tvářit nad věcí, což ho mírně řečeno pobavilo.
"Maličkost, Kate!" pousmál se a jak předpokládal, setkal se s dalším lehce vyděšeným výrazem.
"Vizitkář, máte na něm vyryté svoje jméno!" uvedl svoji znalost na pravou míru a Kate přivřela pro změnu oči podezřením. Nesledoval ji ten muž, nebo tak něco, že ne?!
"A-ha!" vyhrkla ze sebe nakonec a otočila se zpátky k baru.
"Já jsem Jaejoong, jsem moc rád, že umíte korejsky, zkusil jsem to a trefil se!" poznamenal s lehkým pobavením v hlase, což Kate opět donutilo se na něj podívat. Vypadal jako malý nejistý kluk, ale zároveň měl v očích něco neuvěřitelně dospělého.
"Gratuluju... ale když dovolíte, ráda bych byla sama!" řekla mu jak nejzdvořileji to šlo a znovu obrátila hlavu k baru.
"A co nálezné, nechcete mě pozvat na drink?" nenechal se Jae odbýt. Vlastně šlo i o to, že kdyby se teď vrátil za Junsuem a Yoochunem a neměl v kapse minimálně telefonní číslo téhle krásky, asi by si z něj ještě hodně dlouho utahovali. A pochopitelně mu pořád v hlavě zněla Yoochunova poznámka o tom, že neumí do pěti napočítat. Na takové poznámky se většinou nezapomíná.

"Co?" vytřeštila na něj Kate svoje blankytně modré oči a tentokrát měl Jae co dělat, aby se udržel na svojí barové stoličce. Nejradči by jí je zavázal, jak moc ho rozptylovaly.
Kate nevěřila vlastním uším, takhle průhledně a hlavně neotesaně jí ještě nikdo nebalil. Mávla na barmana a když před ní o tři vteřiny později přistálo další martini, pošoupla skleničku před Jaejoonga.
"Tady máte, dobrou noc!" popadla svoji kabelku a chystala se seskočit z barové stoličky. Jako na potvoru se jí ale do jedné z noh zamotala její vlastní a místo aby hbitě seskočila, řítila se k zemi jak pytel brambor a stejně tak i na zem dopadla. V první vteřině ucítila bolavý bok, hned na to šílený vztek.

"Jste v pořádku?" ozvalo se nad ní a až když zvedla hlavu, Jaejoong taky seskočil ze své sedačky a přiklekl k ní.
"Prokristovy rány, co jste to za chlapa? I slepej by byl rychlejší než vy a zachytil mě, než bych spadla na zem!"
"Třeba se mi jenom nechtělo za to jak jste nepříjemná!"
"Nepříjemná? Prosím? To že nemám náladu na lidi ještě neznamená, že jsem nepříjemná. Nic nevíte, tak mě nesuďte prosím!" Kate netušila, co má dělat dřív, jestli se začít smát, nebo jen zavrtět nevěřícně hlavou. Třeba to bylo tou její opilostí, že jí tenhle člověk velice blízce připomínal neandrtálce. Kde byly najednou proslulé korejské způsoby? Kde byl ten milý kluk z terasy?

Jak nejrychleji to šlo se vyškrábala na nohy a opřela se jednou rukou o bar. Jaejoong ji s lehkým úsměvem následoval.
"No dobře, omlouvám se!" strčil si ruce do kapes a zvedl obočí. Byl si vědom svojí prostořekosti, nejednou ho přivedla do problémů, ale lidi co ho znali už věděli že to tak brát nemohou, prostě občas mluvil rychleji než myslel. No a pokud šlo o holky... škoda mluvit!
"Trhněte si!" odsekla Kate. Zrovna ve chvíli, kdy k ní Jaejoong natahoval ruku. To tak, aby se jí ještě ten nevychovanec dotýkal. Nikdy! A jak správně předpokládala, její výrok nezvanou návštěvu vyvedl z míry. Snad si nemyslel, že jen on může používat nepatřičné poznámky.
Kate cítila, jak se jí na rtech ustálil vítězný úsměv. Otočila se k muži zády a pak se rázným krokem vydala ke dveřím. Jen o několik vteřin později se ovšem její nohy ocitly ve vzduchu, stejně tak zbytek těla...

V prvním okamžiku si nebyla Kate vůbec jistá tím, co se děje, nebo tomu spíš nevěřila, ale když se její ruka instinktivně omotala kolem Jaejoongova krku ve snaze držet se bezpečně toho, co bylo nejblíž, došlo jí, že někde na začátku chodby vedoucí k jejímu pokoji spočívá tomu neodbytnému klukovi v náručí. A i když se tomu sebevíc bránila, každý kousek jejího těla, který se dotýkal toho jeho ji neskutečně příjemně hřál. Až moc příjemně.
"Potřebuju tvoje telefonní číslo!" přitiskl ji k sobě Jaejoong o něco víc a prosebně se jí zadíval do očí.
"Co? Okamžitě mě pusť!" sakra, kdy se domluvili na tykání?
"Musíš mi ho dát, nebo se mi kluci vysmějou!" oznámil jí bez obalu a Kate zalapala po dechu. Zaškubala sebou, ale docílila tím akorát to, že byla k Jaejoongově tělu přitisknutá zase o něco víc.
"Tak si nějaký vymysli, nebo ti můžu dát číslo na mojí právničku, vysvětlí ti, jaký jsou tresty za sexuální obtěžování!" zavrčela zlověstně.
"Nikdo tady nikoho neobtěžuje!" bránil se Jae, což Kate donutilo k tomu, aby se téměř hystericky zasmála.
"Ne? A co děláš teď? Dotýkáš se mě, tvoje ruce jsou všude, na mých stehnech, na pase!" než se odhodlala k tomu, aby zklidnila svoje nervy, vrazila Jaejoongovi takovou facku, že se jeho tvář odvrátila do strany. Když se na ní podíval znovu, jeho oči byly o něco temnější. Možná že ta facka byla přece jenom moc, napadlo Kate okamžitě a cítila při tom, jak se její tělo hrbí do bojácného tvaru. Vlastně jí v tu chvíli vůbec nedocházelo, že boří svůj obličej do Jaejoongova ramena a že mu kolem krku omotává i druhou ruku. Jako kdyby to nebyl on, koho by se měla bát, komu právě jednu ubalila.

Jae si uvědomil, že mu docházejí síly. Jindy by udržel ženu v náručí rozhodně déle, ale to by se mu nesměla podlamovat kolena a třást ruce. To jak mu vrazila facku bylo tak... tak odvážné. A kdyby si jen trochu připustila, jak sexy při tom vypadala, možná už by to příště znovu neudělala. Najednou mu nešlo o její telefonní číslo, chtěl ji, víc než cokoliv jiného!
"Chci tě!" vyhrkl bez rozmýšlení a okamžitě se setkal s jejím vyděšeným pohledem, jen co zvedla hlavu z jeho ramene.
"Ale..." zalapala Kate po dechu. Vlastně ani nevěděla, co by na to měla říct, nikdo jí sotva pět minut po tom, co se s ní viděl poprvé tohle neřekl. A už vůbec ne, někdo tak zatraceně protivný a přitažlivý.
"Bože, ty jsi tak krásná!" ovšem v tuhle chvíli jako kdyby se po jeho neandrtálství zem slehla. Kate s úžasem hleděla na jeho dokonalou tvář a oči zastřené neskrývanou touhou. A pak se zaměřila na rty. Na ty, které vyslovily těch několik posledních neuvěřitelně nádherných vět. Než se odhodlala k nějaké odpovědi, byla postavena na zem a jemně natlačena ke zdi.
"Smím tě políbit?" Jaejoongovo tělo se lehce otřelo o její, ale pak se vrátilo do bezpečné vzdálenosti.
"Vzhledem k tvojí suverenitě bych nečekala, že se mě na to zeptáš, ale že to prostě uděl..." ano, kdyby se Kate rozhodla promluvit jen o vteřinu později, neřekla už by nic, protože Jae na její souhlas neměl v úmyslu čekat. Zcela bez zábran přitiskl své rty na její a přitom uvěznil Kateiny tváře ve svých dlaních...

Mohl je kdokoliv vidět, pořád stáli na chodbě, ale jemu to bylo jedno. Už dlouho necítil takovou touhu jako po téhle ženě. Byla tvrdá, emancipovaná, moderní a nádherná. Vypadala jako Korejka, ale byla jí jenom napůl, proto možná ten její sexy temperament, který korejské ženy sice měly, ale v reálu se projevoval úplně jinak. A být to stoprocentní Korejka, nikdy by si k ní tohle nedovolil.
Rozhodně by jí na první schůzce nelíbal takhle náruživě a nemyslel při tom na to, kam až chce zajít. Nebo možná myslel, ale nechoval by se tak. Co se to s ním sakra dělo?

Kate její náhlé podlehnutí děsilo, ale zároveň si nemohla pomoct. Nedokázala od sebe JaeJoonga odstrčit, prostě to nešlo. Jeho rty byly tak měkké a horké a tak jiné než Henryho. Když si to vzala kolem a kolem, moc zkušeností s muži neměla, protože jen co se o ně začala zajímat, objevil se Henry. To jemu věnovala podstatnou část svého sexuálního života.
Cítila, jak JaeJoongovy ruce získaly na odhodlanosti. Jedna se přesunula na její týl a sevřela ho, druhá sklouzla přes krk a klíční kost k ramenu, pak pohladila její nahou paži a skončila na boku. To vše doprovázené nejprve letmými polibky, které ovšem Jae nezadržitelně prohluboval, až se jejich rty zaklesly do sebe, rozehrávajíc smyslnou hru jazyků.
Odkdy uměli Korejci takhle skvěle líbat, problesklo Kate hlavou a šíleně nerada od sebe Jaejoonga odstrčila.

"Bože, omlouvám se, nechtěl jsem..." rozhodil Jae kolem sebe beznadějně rukama, hned po tom, co uvolnil Kate ze svého sevření.
"Takže tohle běžně neděláš?" zvedla Kate pobaveně obočí. Rty jí pálily, vlastně celé její tělo bylo jak v ohni a bylo celkem obtížné se soustředit na cokoliv jiného. Nechtěla přestat, jen si museli s JaeJoongem něco ujasnit.
"Opravdu ne, ale ty jsi tak...!" Jae nedopověděl a znovu Kate pohladil po tváři.
"Nejsem tvoje hračka!" přivřela Kate oči podezřením.
"To by mě ani ve snu nenapadlo!" bránil se Jae, jakože tahle verze ho opravdu překvapila. Nechtěl si s ní hrát, chtěl cítit její tělo na svém.
"Dobře tedy, pojďme to dovést k dokonalosti!" bez zbytečného otálení ovinula Jaejoongovi ruce kolem krku a přitáhla si ho blíž. Všimla si ještě jeho udiveného pohledu, který se jí ale v zápětí ztratil z očí, když Jae ty svoje zavřel a znovu ji začal líbat, jako kdyby nikdy předtím nepřestali a neplácali tu o zbytečnostech.
O pár minut později dorazili do Jaejoongova pokoje...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sayori Choagin Sayori Choagin | 11. ledna 2012 v 20:57 | Reagovat

Taaaak chtěla bych bejt u něj na pokoji jako :-D Velmi zdařilá povídka..moc moc :-D

2 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 0:35 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama